Březen 2013

31.3.

31. března 2013 v 20:05 | bobeška |  Dny v HBV
Ahojky

  • Tak už je to lepší, taťkovi se ta WiFina během dne podařila nějak opravit, takže zase všechno funguje. U nás zase sněží, já už to nechci... Chjo, ale co s tím naděláme.... Zítra jsou Velikonoce, moc se těším, ale netěším se na to mlácení :D Protože jako1. chodí taťka - víte, jak to bolí s bužírkovou pomlázkou? :D 2. chodí známí - 4 kluci (jááááááu!) pak jdeme na koledu k babičkám, potom přiedou známí (,,jenom" 2 kluci) a potom sestřenice se sterjdou a jdeme hledat, co nám zajíček schoval po zahradě. Snad to letos nebude tolik bolet, kdyžtak si tam někam něco dám.... Ale, obávám se, že na taťkovu bužírkovku to asi platit nebude... :D
  • Příští týden mi mamka objedná toho nového koníka - nakonec jsme se rozhodla ještě jinak, a mylsím, že správně :) I mamce se líbí :) Zítra snad nafotím Velikonoce u stablíků, konkrétně u SM. Kobylky už si nachystaly ,,odměny" za to, že je hřebci a valaši vyšlehají (upletla jsem jim pomlázky.... :D). Odpoledne jsem byla oplotit nový výběh, je docela členitý, koníci se nemůžou dočkat, až ho poprvé vyzkouší :)
  • Mám nové CMko a vyrobila jsem pár věcí, až budu mít čas a nafotím to, dám to sem :)
Fantazie v pátek na golfu.

Né, zase sněží...

30. března 2013 v 8:19 | bobeška |  Aktuality
Ach jo,
zase sněží a mě už to nebaví.. Chjo.... Navíc nám nejde net, takže si nemůžu nic na noťasu pustit, nejdou mi nahrát fotky, jak na rajče tak sem.... No prostě hrůza.

Moc se omlouvám, snad to nějak půjde...

Flash Back´s to Brooklin//SCH

29. března 2013 v 6:56 | bobeška |  Koně v HBV
Jméno: Flash Back´s to Brooklin
Plemeno: Appaloosa
Dat. Naroz: 14.5. 2008

Zaměření: Western
Úspěchy: -
Majitel: Petr Sláma (Bobeška v reálu :))

Značka: Schleich
Dat. Výroby: 2012
O modelu: Flash je koník jako strořený pro westernové ježdění. Koupili jsme ho nedaleko za hranicemi a nemůžeme si ho vynachválit. Vyniká hlavně v Pleasure (rád se předvádí) a v barell racingu. Jednou bude mít určitě skvělé potomky :)
Začátečníkům ho moc nepůjčujeme, je citlivý na pobídky.

28.3.

28. března 2013 v 19:17 | bobeška |  Dny v HBV
Čau,

  • Dneska k nám měla přijít ráno sestřenice, ale nepřišla, protože prý něco měla.... Taky se mohla ozvat dřív.... Mamka mi koupila černo a růžovou kůžičku na ohlávky, vyjímá se na Candy, tak možná i něco vykutím :) Zítra jdu s taťkou (pokud nebude extrémě hnusně a zima) na golf a tak s sebou možná vezmu i koníky a budou fotky. To ale jenom možná, nic neslybuji...
  • Koníci OK, ale už jim ta zima začíná vadit. Hanka s Korzárem a Fanty se Zuzkou hodně a tvrdě trénují na Jarní Stuhu. Že bych ty fotky do 2. kola nafotila už zítra? No, nevím, nějak se mi to nechce tahat na golf :D Spíše bych fotila jenom jednoho nebo 2 koníky na volno... :)
  • Vyrobila jsem novou stáj pro SMka, ještě jí ale musím dodělat (detaily atd.). Není to nic extra, ale hnusná taky není :D
Tak zatím :)

Kylie a Chili na vyjížďce

27. března 2013 v 9:00 | bobeška |  Fotogalerie
Už je to pár dní, co si Kyl a Chili vyrazili na vyjížďku. Měla to být poslední vyjížďka před těmi mrazy a udělali dobře, že jí podnikli, protože asi den na to byla hrooooozná zzzima.
Tak nebud zdržovat a pro porovnání - fotky ze skoro stejnéhp dne a se stejnou dvojcí, akorát s ročním odstupem:
Dne 23.3. 2013
Dne 21.3. 2012

Docela rozdíl, co? Pomatuji si, že minulý rok jsem to byla fotit v tričku a v teplákách, zatímco letos v teplé zimní bundě a kalhotách....

ODKAZ JE TADY



Let´s go, Sakura! - 3. díl

26. března 2013 v 16:49 | bobeška |  Projekty
Ke stájím West Hill přijel po vyhrabané cestě přepravník. Byl zřejmě nepřipravený do takového terénu, takže mu to místy podkluzovalo, i když měl zimní gumy. Nakonec se ale přecijenom ,,dohrabal" k odklizenému a prostornému dvorku stáje.
Vystoupila z něj pohledná mladá dívka. Mohlo jí být tak kolem 16 a možná i víc. Pak přešla k rampě přepravníku a opatrně ho zpustila na zem. Nejdřív z něj vykoukl flekatý koňský zadek, potom tělo, krk a nakonec hlava. Mohl to být knabstrup. Poslušně, ale trochu bojácně následoval dívku, která došla až ke Kate, hlavní trenérce ve stájích. Chvilku se na něčem domlouvaly a nakonec jí Kate ukázala místo pro jejho koně. Tomu se nejdříve do boxu moc nechtělo, ale nakonec se nechal ,,přemluvit" a vlezl tam.
Já jsem si v tu dobu klidně cválala s kobylkami po boku a na hřbetě Dasca Pláňkami. Bylo to bezvadné - všem od kopyt odletoval sníh, sluníčko hřálo.... Když jsme se začali blížit ke stájím, dala jsem Dascovi pobídku do klusu. ,,Šikula." pochválila jsem ho. V tu chvíli jsem zahlédla u dveří jednoho z boxů nějakou neznámou dívku - a hlavu nějakého nového koně. Byla jsem si jistá, že je neznám. Dívka mě zřejmě taky spatřila a vyběhla nám naproti. ,,Vy jí znáte?" zeptala jsem se koní s úsměvem.
Sotva jsme dojeli blíž, dala jsem koně do ohrady. Dívka vypadala velice vážně. ,,Ahoj, já jsem Sofie." předsavila se. ,,Já jsem Jessica." odpověděla jsem. ,,Odkud máš Sandy?" zeptala se. ,,Sandy? Koho tím myslíš? Snad ne Sakuru." řekla jsem a ukázala jsem na Sakuru prstem. ,,Ano, přesně tu. Naše rodina totiž už po stalení chová toto plemeno Gerschwanter. Já se takhle jmenuji příjmením. Nikdo kromě naší rodiny a teď už i tebe neví, chováme je totiž v přísně tajné rezervaci, jestli se tomu tak dá říkat. Chovali je naši předci a všechno, co je o tomhle plemeni v enciklopediích napsáno, je lež. Ti, co to píšou vždy otisknou jen text, který sepsal můj táta. A ty historky o nich, že ten, kdo se je pokusí chytit, tak se nedožije příštího roku taky vymyslel táta.To aby se je lidé moc nepokoušeli chytat. A ještě něco - nikomu to neříkej. Prosím." Sofie vypadala trošku jak když neví, co říká. ,,Jo, v pohodě, mlčím jako hrob." ujistila jsem jí rychle. ,,Promiň, ale já už jsem to prosě musela někomu říct. "
Po zbytek dne jsme byly s koníky na palouku. Sofie se skoro nestačila mazlit se Sakurou a obě jsme se shodly, že jméno Sakura je přecijenom hezčí, něž nějaká Sandy. O tom, jak se k nám koně dostali a jak se dostali od Sofiiných rodičů jsme si řekly také a už jsme o tom nechtěly moc mluvit. ,,Sofi, v čem vlastně vyniká tohle plemeno?" zeptala jsem se. ,,No, řekla bych, že se docela dost hodí na western, konkrétně na trail. Sakuru už jsem to učila jako malou, tedy až do té doby, než jí můj táta ve vzteku vypustil, jak jsem už říkala. " odpověděla. ,,A co je vlastně zač ten tvůj kůň?" řekla jsem a pročísla jsem si rukou vlasy. ,,Je to knabstrup. Jmenuje se Nicky a je hrozně lekavý. Už ani táta a máma nevědí, co by s ním udělali a tak mě poslali sem, aby jsme se tu něco naučili. Přišel totiž na docela dost velký balík peněz..."
O půl hodiny později už jsme klusali směrem do údolí. Chtěla jsem jí to tu tochu ukázat a když mě ujistila, že nám Sakura unese obě, vyjely jsme. Řídila Sofie, já jsem jí navigovala, protože na ní byla Sakura určitě navyklá lépe než na mě. Malá Sherry občas běžela napřed, ale nakonec se vždy vrátila po bok své matky. ,,Kdy máš 1. lekci?" zeptala jsem se Sofie. ,,Už deska, až za hodinu. Je to ještě daleko ke stájím?" ,,Ne, už asi jenom 200 metrů. Vidíš jí?" řekla jsem a ukázala prstem na pomalu se vynořující budovu.
,,Základy umí. Pokud jsem dobře slyšela, bojí se hlavně plachet, praporků, zahradních trpaslíků atd." začala Kate. Stály jsme za stájemi, kde jsme koně obvykle trénovali. ,,Jo, bojí se vlastně všech nepřírodních a nepřirozených věcí, kromě těch základních, třeba sedla a uzdy a tak." řekla Sofie.
Ke konci 1. lekce si na Nickyho Sofie vylezla, aby mu dodala odvahu. Hřebeček trošku nejistě cválal kolem Kate a mě. Až se odnaučí té lekavosti, může z něj být prvotřídní westernový kůň. Nebo parkurák, to už záleží na Sofii....

Pokračovánín příště :)

NV: Jarní tričko - mikina pro Tradi jezdkyně

26. března 2013 v 15:49 | bobeška |  Moje výrobky
Ahoj!
Tak zase jednou přispívám do rubriky ,,moje výrobky". V sobotu jsem vyrobila (podle mě) docela hezké tričko (mikinu) pro tradi jezdkyně. Není dělaná tak, jak jsem to dělala doposud, babička mi poradila trošku jiný způsob, kterým se to šije lépe a rychleji. No, posuďte sami! :)

Jak říkám, trošku jiný způsob, ale řekla bych, že dobrý. Berte to prosím tak, že to byl můj 1. pokus tímto stylem, ale já jsem celekm spokojená :)
Ten límeček není přišitý k tomu, je jenom jako ozdoba :)

Tak co? Jsem zvědavá na vaše komentáře :)

25.3.

25. března 2013 v 21:47 | bobeška |  Dny v HBV
Zdravím :)

  • Dneska to byla ve škole hrozná nuda, hodiny se šinily jak smrad.... :D A za týden tu máme Velikonoce :) Pomalu bysme se s mamkou měly poohlížet po slupkách červených cibulí, v tom ty vajížka obarvíme a potom na ně malujeme voskem. Už se moc těším, navíc jsem dneska od mamky a od taťky dostala nové věci na golf + novou hůl, kterou jsem už celkem dost potřebovala... Nemůžu se dočkat, až si jí požádně vyzkouším :) Už to vypadalo, že to dneska bude ve škole bez úkolů, ale učitelka na Ájinu nám to poslední hodinu zkazila, ještěže je to až na středu a ve čtrvtek nám začnou prázdky! Jupí! :)
  • Koníci OK, už trochu poodtál sníh, takže mohou v pohodě do několika částí pastvin, včetně plání, na které se celou zimu nemohlo. Už brzy začneme s výstavbou nových výběhů, stavíme je na jaře každý rok, vždycky jinde, aby to stačilo dorůst.
tak se mějte :)

Tak jsem se rozhodla, jaký koník to bude :)

24. března 2013 v 10:15 | bobeška |  Novinky
Konečně :)
Po včerejšku mám jasno. Bude to jeden koník, co je v e-shopu a moc lidí ho nemá a není drahý.Je to tradík. Já vím, moc jsem vám asi nepomohla, ale to je jedno :D Rozhodla jsem se pro něj, protože jsem se do něj prostě zamilovala.... :) A víte, proč právě tradík? Myslím, že hodně z nás uzpůsobuje svoji sbírku focení - koupím si stablíka, protože je menší a bude se mi líp fotit a nezabere tolik místa. Já vím, takhle to u každého není, ale já to třeba takto mám, ty stablíky mám skutečně se SCH moc ráda, ale nějaký ten tradík jednou za čas taky neuškodí :)
Sice jsem si chtěla počkat až na konec dubna, až bude část novinek, ale myslím, že to buď nevydržím a nebo budou koníci hodně drazí. S mamkou jsem se teda domluvila. Budu 2-3 týdny uklízet (všude, nejen svůj pokojíček, ale tohle dělám už přes 3 roky) a pak bude koník. :)

Prosím, neberte to jako vychloubání.....
Mějte se :)

23.3.

23. března 2013 v 20:39 | bobeška |  Dny v HBV
Ahoj,

  • Dnešek byl colekm dobrý, bylo hezky, takže jsem uklízela, až do detailů :) Mám td tedy v pokojíčku hezky uklizeno :) Navečer jsme byla fotit Kyl a Chiliho, fotky se celkem povedly, ale dám je sem až až zítra, dneska už se mi nechche, protože se koukáme na Miss..... No, nevím, co k tomu říct, některým to sluší a některým zase ne.... Ale nemám na mysli někoho konkrétního, to je jenom můj názor...
tak ahoj, dneska se mi nějak nechce psát...

22.3.

22. března 2013 v 20:41 | bobeška |  Dny v HBV
Ahoj,

  • Fuj, u té zubařky jsem to nakonec přežila, ale jen tak tak... Jdu tam ještě jednou, 19. dubna, chjo... Ale k lepším zprávám :) Ušila jsem Kyl podle mě povedené tričko s dlouhým rukávem a k tomu přidala čelenku a nákrčák (to, jak si berou na sebe lyžaři) a zítra si do města pojedu pro 2 knížky, s typy na vyrábění :) Už se moc těším :) A nezapomenu zmínit ani to, že u nás zase celý den odporně sněžilo.... Kdyby bylo aspoň hezky a na trávě se utvořily takové ty ostrůvečky sněuhu, ale ne, ono musí být hnusně a do toho musí foukat...
  • Nemůžu se dočkat nových koníků, až budou u Appy v bazaru nebo v e-shopu, ale myslím, že budou v bazaru. Mám zálusk na jednoho koníka, který bude hned v první várce a kdyby to náhodou nevyšlo, tak mám plán B, C, D, E a F :D No, nebudu se tady zmiňovat kdo to bude, protože to si myslím jenom já, že bych je mohla dostat, ale mamka vypadá docela dobře naladěná, protože známky mám suprové, uklízím, pomáhám jak můžu.... A taky se mi z e-shopu líbí jeden koník... Je to tradík a zdaleka není nejoblíbenější, ale já jsme se do něj prostě zakoukala :D :) U mě na stole momentálně vládne velký zmatek, mám udělaný střih na westernové sedlo, válí se tu spoustu pomůcek na vyrábění, do toho tu stojí Chili, Leary a Amadeus ( Uego, přejmenovala jsem ho)...
  • Už mám nafocený i 3. díl Let´s go, Sakura!, ale zatím nebyl nějak čas ho sem dát..... Nebojte, na všechno dojde, jenom tu v tom mám jaksi nepořádek, no....

Nedělní slunné ráno

21. března 2013 v 14:08 | bobeška |  Fotogalerie
Přináším další fotky, tentokrát z neděle. Bylo moc hezky, dokonce už byla místy vidět i tráva. V pondělí se to ale celé zkazilo a nasněžilo. No, snad se budou fotky líbit :)

Na fotkách se taky představuje moje nejnovější CMko - vraník Severus. Ještě se tu o něm objeví článek, nebojte :)

Mám vyráběcí náladu :)

21. března 2013 v 13:32 | bobeška |  Novinky
Ahoj :)

Tak jsem včera od babičky dostala pár kusů krásné látky. Je to trošku něco jiného, než s čím jsme šila doposud, takový zvláštní úplet. Tak jsem to pochopitelně blbě odhadla a tílko s mikčou byly Kylie malé... :D Tak až příjde sestřenice na to půjdu, protože šít budeme určo obě :)
A omlouvám se, že jsme se včera neozvala, ale nějak nebylo o čem...

Ale, už jsem vám psala o tom, jak nám sedmáci vyvrátili dveře? No, to je jedno, ony už byly malinko nezavíratelné předtím. Prostě se k nám o hodině dostala bota jednoho sedmáka (čirou náhodou mého kámoše :D) a když tu botu chtěl zpátky, tak ty dveře vyvrátil.... :D A potom k nám jeden z nich přišel a takový: Upadly vám dveře :D A s tím šroubem, co ty dveře drží v ruce :D
No, o den později se teda k futrům, ve kterých nebyly dveře napakovali kluci, jakože se ,,Dívají zkrz imaginární dveře." Pak asi v půlce velké přestávky tam přišel otravovat učitel a takový: Vypadněte od těch dveří :D :D :D A přitom tam žádný nebyly... :D

No, takový veselý týden, až na to, že zítra jdu k zubaři protože se mi kazí zub... Já za to ale nemůžu, protože je měl zkažené taťka, tak to mám po něm, chjo....

Let´s go, Sakura! - 2. díl

19. března 2013 v 18:07 | bobeška |  Projekty
,,Ahoj, taťka už přijel, co?" Zeptala jsem se mamky. ,,Jo, říkal, že ta kobyla je pěkná potvora, ale má zase moc pěkné chody. Prý by z ní byl dobrý jezdecký kůň, ale nevím, nevím, Anne a mě málem pokopala." řekla a zase se věnovala krmení Lorda. ,,A to hříbě?" zeptala jsem se. ,,To je v pohodě, jako každé malé hříbě je zvědavé, ale plaché, jako jeho matka. ,,Jestli si je chceš pohladit, jsou ve výběhu." a ukázala rukou směrem ke žlutě oploceného výběhu. ,,Tak jo." řekla jsem a při tom jsem ještě stihla čapnout pár mrkví ležících v kbelíku za mnou.
,,Pojď sem, malá!" zavolala jsem na hříbátko. Byla to zjevně klisna. Vždy jsem měla připravená nějaká jména pro nová hříbátka a teď bylo na řadě jméno Sherry. ,, Chceš mrkev?" zeptala sjem se jí. Nečekala jsem žádnou odpověď a tak jsem jí pohladila po nose. Sherry mrkev s chutí schroupala. Její matka která až doposud stála v rohu výběhu zvědavě přišla blíž. ,,Pojď, ještě tu mám jednu!" řekla jsem. Kobylka natočila hlavu, aby se mohla lépe kouknout a potom váhavě popošla ještě blíž, na dosah mojí ruky. ,,No pojď, ještě, musíš si to zasloužit." řekla jsem. Kobylka pak přecijenom přišla a mrkev snědla. Pak se ode mě ještě nechala podrbat na čele. Nezdála se mi zase tak zlá... Třeba má jenom radši ženy než muže...
U výběhu jsem úplně ztratila pojem o čase. Mohlo být tak půl čtvrté, nebylo to úplně jasné, protože dny už byly dlouhé. Pro jistotu jsem vytáhla z kapsy mobil. Sakra! Už bude skoro pět, dneska jdeme na večeři do Sakury na sushi.... ,,To je ono! Budeš se jmenovat Sakura!" vykřikla jsem. Mylsela jsem, že klisna odběhne, ale zůstala stát. To jméno Sakura není zas tak úplně špatné..... ,,Tak se mějte holky." řekla jsem a pádila domů. Ještěže bydlíme jenom 400 metrů od stáje...

O den později se Jessica vydává do stáje dřív. Už má i svůj plán.....

,,Skutečně to chceš zkusit?" ptala se mě Anne. Sakura se nechala mnou odvést na roh stáje, aby jí Anne mohla vyčistit. ,,Jo, fakt." řekla jsem a ohlédla jsem se po uzdě, kterou jsem normálně dávala svému Dascovi. Byla jako vždy pověšená na dvířkách jeho boxu. ,,A kam pojedete?" zeptala se trochu nejistá Anne. ,,Asi jako vždy, do údolí, na louku a zase zpátky." odpověděla jsem a došla si pro uzdu. Měla jsem takový zvláštní pocit - byla jsem natěšená, ale i zvědavá a trochu jsem se bála zároveň.
Sakura poslušně držela, když jsem jí nasazovala uzdu. Podle mě byla celkem příjemná, nikde netlačila.... Nakonec jsem si vzala otěže do ruky a šly jsme.
,,Tak pojď, bude se ti to líbit." promlouvala jsme v klidu ke klisně. Šla v pohodě a jistě, to nebylo tak časté u divokých koní, jako je ona. Už se jich tu u nás totiž vystřídalo spoustu divokých koní, i můj Dasco v sobě měl tak polovinu krve divokých koní. ,,Teď se projdeme a pak se na tebe pokusím nasednout, ano?" řekla jsem. Klisna jenom kývala hlavou nahoru a dolů a tak jsem do vzala jako souhlas. A začala jsem i pomýšlet na to, co by se všechno mohlo stát, kdyby se to nepodařilo. Sakura by mohla zpanikařit, normálně to trvá měsíce, než se kůň naučí všechno vnímat a nechá na sebe někoho nasednout. Byl to vlastně takový risk - buď ano a nebo ne. Spíš to byla šílenost, ale všechno se má zkusit....
Našla jsem si větší kámen, Sakuru navedla vedle něj, přehodila jí otěže přes krk a stoupla si na kámen. Nadechla jsem se a znovu vydechla. Sakura se furt zvědavě ohlížela. ,,Můžu?" řekla jsem. Sakura zůstala stát v klidu i když jsem se jí rukama celou váhou opřela o hřbet. To bylo dobré znamení. Udělala jsem to ještě jednou a pak sebrala všechnu odvahu, kterou jsem měla. ,,Tři dva jedna hop!" na ,,Hop" jsme vyskočila Sakuře na hřbet. Popošla pár kroků od kamene a nadskočila a malinko vyhodila zadníma zároveň. ,,Hou, nic se neděje." chlácholila jsme klisnu. Nechala jsem jí se trochu projít a pak jsem sebrala otěže a malinko pobídla holeněmi. Sakura se rozklusala. Měla opravdu pohodlný klus, ještě pár tréninků a bude dokonalý. Teď jsem pro změnu zkusila zastavit - Super! Sakura zastavila přesně tam, kde jsem chtěla.
Dál to šlo bezvadně. Zkoušely jsme různá kolečka, osmičky, vlnovky... Jakoby to Sakura už znala. Trochu mi to vrtalo hlavou, ale třeba byla jenom nadaná a vše pochopila hned... Stejně se mi to ale nějak nezdálo.
Poplácala jsem Sakuru po krku. ,,Skvělé!" říkala jsem nadšeně. ,,Pro dnešek už to stačí. Teď se vrátíme zpátky do stáje." A s těmito slovy jsme zamířily zpět do stájí.
Jak jsem tak byla zabraná do svých myšlenek, skoro jsem si nevšimla, že jsme dorazily do stáje. ,,Jess?" řekl někdo. Byl to taťka. ,,J-Jé, ahoj tati!" řekla jsem. Táta vypadal dost udiveně, aby taky ne, vždyť se se Sakurou proháněli kdovíjak dlouho... ,,Jak jsi to dokázala?" zetpal se a koukal na mě s vykulenýma očima. ,,No, normálně, včera si ode mě dokonce vzala mrkev. Jo a jmenuje se Sakura." Pronesla jsem už trochu jistěji.
Následovalo spoustu otázek, jak se mi to podařilo, jak jsem to udělala atd. Pak se mě otec zeptal naposledy: ,,Dneska jedu do města, zapsat obě klisny. Hříbě se tedy má jmenovat Sherry?" řekl a poznamenal si to do mobilu. ,,Jo a tahle je Sakura." řekla jsem. ,,Půjdu jí dát zpátky do ohrady a pak pojedu na vyjížďku!" křikla jsem ještě za taťkou. Ten už odcházel k autu.

Pokračování příště :)

Kdyžtak 3. díl nečekejte hned, protože u nás napadlo hrozně sněhu a počasí taky není zrovna nejlepší.... Budu se ale snažit :)

18.3.

18. března 2013 v 20:45 | bobeška |  Dny v HBV
Ahojky,

  • Fuj, dneska 1. hodinu to byl ve škole děs.... Měli jsme fyziku, ale učitel chyběl, tak nás měla taková jedna hrozná uječená učitelka s velkou prdelí.... Tak jsme si psali zápis a když jsem řekla, že tam už tu větu máme (protože jsme si dopisovali zápis z minulé hodiny), tak tam začala ječet, že je to jak u blbejch, že jsme to měli říct dřív... Pro představu - věta asi na 3 řádky. Mě to problém nedělá, ale ostatní měli kecy... kráva blbá.. :(
  • Koníci se mají dobře, jenom kdyby tolik nesněžilo.... Jo, bohužel, už zase začalo a chumelí čím dál tím víc. Na cesty na vyjížďky písek používat nemůžeme, štěrk není k dispozici a tak vše sypeme speciální směsí. docela se to osvědčilo, ale když napadne hodně sněhu, je to na nic a tak se zkrátka jezdí jen po rovině :D
Pro dnešek se omlouvám, ale musím končit, máme 2 stránky úkol z Matiky, srovnávání.... Ještěže existuje jistý program, ve kterém se to dá lehce zvládnout :D A zítra z toho bohužel píšem, fuj.... :D

Let´s go, Sakura! - 1. díl

17. března 2013 v 15:02 | bobeška |  Projekty
Jessice je 13 a žije se svými rodiči v Kanadě, kde vlastnní stáj jménem West Hill.....
Dnes to byl pro mě opravdu velký den. Poprvé jsem mohla jet s taťkou na ,,lov na koně"! Nebojte, máme to od státu povolené, protože udržujeme chov Mustangů křížených s ještě něčím jiným....
Když jsem nasedla na svého koně Dasca, cítila jsem, že to vyjde. Dascovi je sice 15, ale potřebuje více odpočinku, takže by mi nějaký nový mladý koník bodl. Třeba si nějakého, co chytíme budu most nechat!
Cválali jsem překrásnou Kanadskou krajinou a koním od kopyt odletoval sníh. Ticho náhle přerušil taťka. ,,Jess, myslím, že to, co chytíme bude kobyla s hříbětem. Už před několika dny jsem je sem jezdil pozorovat.... ". řekl a zabočil směrem k mítině, která se rozprostírala před lesem. ,,A ještě něco. Bude těžší se vypořádat s kobylou, takže ty chytíš hříbě do lasa a pojedeš zpátky do stáje. Jasné?" řekl. ,,Jo, jasně." odpověděla jsem mu. Představovala jsem si krásné černé hříbě s klisnou, která byla bílá jako sníh. Až doposud jsem takové plemeno neviděla, možná jednou, ale na to už jsem si nevzpomínala.
Dojeli jsme k okraji mítinky. Asi 300 metrů před námi se pásla klisna s hříbětem, přesně jak taťkqa říkal. Nebylo to ale vůbec podle mých představ - klisna i hříbě byli mohutní a strakatí. Mě to ale nějak nevadilo. Hlavně, že jsme je našli dříve, než pytláci se svými psy, ti by s nimi, s chudáky udělali krátký proces.... ,,Tak Jess, teďka k nim asi pracovním klusem dojedeme. Pak je trochu obklíčíme. Ty chytíš hříbě, já tu kobylu a jakmile ho budeš mít, klusem se zase vydáš zpátky, my budeme asi trošku pozadu. Takže 3, 2, 1, teď!" řekla taťka. Dasco už zřejmě věděl, co má dělat, takže bez problémů naklusal a zase jsme jeli.
Klisna nás už z dálky ucítila. Chtěla se dát na útěk, ale taťka ví velice rychle hodil laso okolo krku. Ta sebou škubla, až Lord, na kterém jel, udělala dva kroky dopředu. Já jsme zase využila nepozornosti hříbátka a také jsem ma okolo krku hodilala laso. ,,Jeďte, my vás doženem!" křikl na mě taťka. Okamžitě jsem Dasca otočila a jeli jsem zase zpátky ke kraji mítinky.
Zastavila jsem, abych se podívala, jak se vede taťkovi. Kobylce se zřejmě podařilo nějak se uvolnit, takže teď laso tahala za sebou a prudce vykopávala. Lord se sice vzpínal, ale nebylo mu to nic platné. Hříbátko vedle mě najednou začalo pískavě řehtat, čímž klisnu naštvalo ještě víc, protože za ním nemohla. ,,Drž klapačku!" Napomenula jsem ho. Pak jsem Dasca pobídla do svižnějšího cvalu, aby jsme byli co nejdříve doma. Třeba za námi klisna poběží... Říkala sjem si v duchu. Před námi už se začínaly rýsovat budovy West Hill.
U ohrady jsem zastihla mamku. ,,Tak co, kde je Jack?" zeptala se, zatímco mi otevírala bránu, abych tam mohla hříbě zavést. ,,Měl by tu být každou chvíli, ta kobyla pěkně vyhazovala." odpověděla jsem. Sesedla jsme z Dasca, na kterém bylo vidět, že toho má dost. ,,Je někdo ve stáji?" zeptala jsem se. ,,Jo, Anne." odpověděla mi mamka. Povolila jsem Dascovi podbřišník a rukou jsme mu pokynula, aby šel za mnou. Už jsme se znali tak dobře, že jsem na něm jezdila na vyjížďky třeba jenom tak, na ohlávce.
,,Díky moc, Anne." řekla jsem. Anne byla naše pomocná síla od začátku loňského podzimu a byla to taky moje moc dobrá kamarádka. ,,Jo, nemáš zač, stejně jsem chtěla vyzkoušet to nové čištění." řekla a ukázala mi svoje zbrusu nové hřbílko. Od ohrady se náhle začaly blížit kroky. Byla to mamka s mobilem v ruce a s ne moc spokojeným výrazem. ,,Jack tam ještě prý nějakou chvíli pobude. Ta kobyla chce sem, ale když jí Jack pustí jen tak na volno, vtrhne sem a všechny nás pokope. ,,Mohla bych se jít projít s Dascem?" zeptala jsem se mamky. ,,Proč ne, ale dávej pozor, aby se tam ta kobyla někde nevyřítila." odpověděla mi a zmizela v kanceláři. Anne už mezitím také skončila a šla do stáje pracovat. ,,Tak pojď." vybídla sjem Dasca.
Zamířili jsme na naše oblíbené místo. Sníh už tu dávno roztál, zbylo ho tu jen malinko. Dasco líně pohodil hlavou a vystavil se stejně jako já na sluníčku. Já jsem ale přemýšlela, jestli ejště někdy takového koně potkám. Tak hodného, učenlivého a důvěřivého, jako je právě Dasco. Zkrývá se takový kůň v tom malém hříběti nebo v té kobyle, co jí taťka nemůže chytit? Kéž by ano....

Pokračování příště :)

Fotopříběh: Let´s go, Sakura!

17. března 2013 v 13:38 | bobeška |  Fotopříběhy
Rozhodla jsem se, že natočím zase nějaký nový fotopříběh. Tak, tady je úvod :)

Jméno fotpříběhu: Let´s go, Sakura!
Autor: Bobeška
Počet dílů: Zatím nevím.... Podle toho, jak to vymyslím a jak se mi bude chtít :)
Místo, kde se příběh odehrává: Kanada
Hlavní postavy: Jessica - Žofie Paltrová
Jack(otec Jessicy) - Petr Sláma
Anne (ošetřovatelka) - Kateřina Kučerová
Ida (matka Jessicy) - Alena Trpková
Koně: Dasco - Neptun, Lord Sole - Flash Back´s to Brooklin, Sakura - Destiny, Sherry - Zulejka..........
Něco k ději: Jessica žije se svými rodiči v Kanadě, kde vlastní stáj West Hill. Jessica tam má svého vlastního koně Dasca, kterého nadevše miluje. Jako každý rok jede její otec Jack na ,,lov koní". Má to povolení, protože v lesích, kde se nacházejí žije jedno obvzláště vzácné plemeno koní. Jessica tento rok může jet s ním, ale to ještě neví, že až se vrátí z vyjížďky, změní jí to život.....

Tak co, budete to číst? Jsem na vás zvědavá, za chvilku sem hodím 1. díl :)

Rychlovka

16. března 2013 v 12:42 | bobeška
Ahoj,

už je pomalu polovina března pryč a jaro furt nikde. Je to celkem otrava, ale aspoň nás po dlouhé době svítí sluníčko :) Chystám se jít fotit Korzára do 1. kola Jarní stuhy, možná budou ještě lepší příležitosti, ale co kdyby, že jo.....

Momentálě vyrábím, včera a předvčerejškem jsem vůbec nemohla a neměla jsem čas, protože jsme byli na hokeji, na florbale, učila jsem se na písemku....

Tak zatím :)

Nešťastná :´(((

13. března 2013 v 19:51 | bobeška |  Aktuality
Normálně se mi teď z kasičky zmizelo 7 stovek!... :´( Nikde jinde to nemám, ještě před 14ti dny jsem si to kontrolovala, 7 stovek (papírových) a asi 2 stovky drobných.... Za nic jsem to neutrácela, všechno, kde by to mohlo i nemohlo být jsem už prohledala.... možná to byla ségra - já vím, je to hnusné, takhle podezřívat svoji vlastní sestru, ale nebylo by to poprvé... Nejdřív si ode mě půjčovala ( a vracela mi to asi půl roku).... Já fakt nevím, ale NIC JSEM S TÍM NEDĚLALA a když jsem otevřela kasičku, tak jsem na to zírala jak vejr, zmizely i 4 patesátikoruny, co jsem měla dané vzadu za kasičkou..... Já se z toho asi zblázním. A víte, co mi řekla mamka? : Tak já ti ukážu, kam si to budeš schovávat." No jasně, ale to mi těch 7-8 stovek nevrátí! Prostě, já si to šetřím tak dlouho, mám to za známky, za všechno.... A prosím, nepište mi sem: Jéžiš, tak sis to dala někam jinam, no...." Nedala! Už asi 7 let si to dávám do jedné a té samé kasičky, nikam jinam! Asi mi nezbude nic víc, než si u sebe držet nějakou hotovost v podobě dvou stovek (na koníka, nebo na něco jiného) a zbytek si dávat do banky, kde mám už docela dost našetřeno.... Celý stůl jsem prohledala a nic. Nikde po 8mi stovkách ani památky...
Ach jo.... :´( :´( :´( :´( :´( :´(

13.3.

13. března 2013 v 19:02 | bobeška |  Dny v HBV
Ahojky,

  • Dneska to ve škole celkem ušlo, nic hrozného se nedělo, dostala jsem další jedničku z nepravidelných sloves a z Pč.. :) Pořád je u nás sníh, ach jo, já už toho mám dost... Je pár stupňů pod nulou, občas nepříjemně fouká... Navíc, nemůžu jít ani fotit, protože je zase nějakých 15 cm sněhu na zahradě, takže by to moc reálně nevypadalo.... Zítra máme naštěstí jenom 5 hodin, ale píšu písemku z matiky, fuj.... Teď se mi to musí povést, musím si napravit tu 3, utelko mi to o bod, no.... A měla jsem tam nějak 5 chyb, ve velké písemce, kterou jsme psali poprvé.... No, to je jedno, dneska o přestávce nějací kluci z 8 hodili na strop nad schody na naše patro sliz - blééé :D :D Tak se na to všichni šli koukat :D Nejdřv to tam vyselo a pomalu to padalo dolů (chtěli jsme, aby to spadlo matikářovi na hlavu) a když se jim to nějak podařilo odstranit, tak to tam druhou přestávku hodili zase :D =D =D
  • Koníci jsou v pohodě, nevíme, jestli budou na jaře nějaká hříbátka, no, uvidíme.... Mohlo by to být fríské, islandské nebo velký koník, ale momentálně šetřím na neurčitou věc. A fríská hříbátka mají u nás v hrozném stavu, hlavně v Pompu ve městě.... Docela mě láká, že bych měla celou rodinu appaloos, hřebce (Flash) už mám a když jsem viděla i klisnu s hříbětem.... =)))) Víte, na co myslím? :D
Tak se zatím mějte, musím se jít učit slovíčka....